V Česku vznikl unikátní projekt, který má naučit učitele, jak učit děti na základních školách matematiku. Ta podle autorů, mezi nimiž jsou výrazné postavy ze světa byznysu, školáky nebaví a nevede je ke kvalitnímu uplatnění počtů v běžném životě.

Českým firmám došla trpělivost s tím, jak se na českých školách učí matematika. Přicházejí s kampaní Matematika s chutí, která má změnit způsob výuky. Iniciátorem akce je úspěšný podnikatel Zdeněk Frolík ze společnosti Linet.

Do jeho projektu se zapojili například Eduard Kučera z AVAST Software, Petra Mašínová ze společnosti NWR, Luděk Motyčka z Googlu a podporují ho i kapacity jiných oborů, například psychiatr Cyril Höschl nebo kardiochirurg Jan Pirk.

Frolíkovi a celé iniciativě vadí, že klasický učitel matematiky nedokáže žáky zaujmout, a předmět se tak pro děti stává nudou.

Takhle si byznysmeni představují zlepšení:

Jak je to teď (a podle byznysmenů špatně)

Pedagog žákům napíše na tabuli vzoreček pro výpočet obsahu čtverce, dodá definici a pak na ně vychrlí slovní úlohy se sbírky. A žáci počítají neexistující čtverce na vymyšlených místech.

Na závěr hodiny jim učitel ještě poví, že takový vzoreček se hodí například ve stavebnictví. Pak zazvoní a další hodinu už je na pořadu dne obsah obdélníku.

Závěr: Z takového výkladu si ale žáci kromě pocitu, že matematika je nuda, nic neodnesou. Copak pracují ve stavebnictví?

Názor: Oldřich Botlík ze společnosti Kalibro tvrdí, že kdyby se na českých školách vyučovala jízda na kole podobně jako matematika, vypadalo by to následovně: „Učitel začne s tím, že kola se dělí na silniční, horská a treková. Pak by postupně u každého druhu uvedl, v čem se liší od ostatních a jaké má využití. Jenže tímhle způsobem si děti na kolo do konce školního roku nesednou,“ stěžuje si Botlík.

Jak si to představují byznysmeni

Průběh výuky: Během hodin by žáci měli nejlépe ve dvojicích nebo i větších týmech řešit konkrétní situace a během nich si uvědomit, že se jim matematika vlastně hodí. Třeba takový svoz odpadu.

Dále musí do svých úvah zahrnout, kolik bude odvoz stát a jak často to bude třeba.

Tím v praxi použijí a procvičí si další oblasti matematiky, které by pro ně samy o sobě třeba neměly rozumný význam. Hlavně však budou mít možnost navrhovat různá řešení, obhájovat je před svými kolegy z týmu a diskutovat o nich.

Neměly by samozřejmě zapomenout ani na praktické a zcela „nematematické“ důsledky svých návrhů. Je krásné, že majitel domu ušetří, když bude mít tu největší popelnici, kterou stačí vyvézt jednou za měsíc. Ale taky to pak u domu nebude moc hezky vonět.

Závěr: „Z matematického hlediska by bylo nejvýhodnější třeba právě tohle řešení, ale pokud děti nezapomenou myslet hlavou a neopomenou to, že lidé v domě chtějí nejen ušetřit, ale také dýchat čistý vzduch, dají nejspíš přednost variantě o něco menší a častěji vyvážené popelnice,“ vysvětluje David Souček ze společnosti Kalibro, jakým způsobem by děti mohly v rámci školní matematiky samostatně řešit zajímavé a praktické problémy.

Názor: I když by se klasický výklad učitele měl v takovém stylu výuky odsunout do pozadí, jeho role je nepostradatelná.

„Ideální učitel není nějaký univerzální model, ale učitel, který dokáže s využitím místních podmínek projekt vymyslet a své žáky pro něj získat. Dokáže se upozadit a nechat se vést tím, jak si děti samotné představují, aby se projekt dál vyvíjel,“ říká Souček.

Pozná se také podle toho, že své žáky dobře zná a umí je rozdělit do týmů schopných spolupráce. Dokáže pro každého žáka najít tu jeho parketu, která odpovídá jeho schopnostem. Někdo umí vést ostatní, jiný přichází s nápady, další zase rád projekt dokumentuje.

Iniciátoři akce Matematika s chutí chtějí pohnout s neustále se zhoršujícími matematickými znalostmi českých žáků. Děsí je, že podíl školáků, kteří nedosahují podle definice OECD PISA úrovně vědomostí nezbytných pro řešení úkolů běžného života, stoupl na 25 procent.