Veřejný návrh smlouvy o koupi cenných papírů, s nimiž je spojeno právo účasti na akciové společnosti, určený majitelům těchto cenných papírů.
Nezákonná praktika některých obchodníků s cennými papíry, která spočívá v nadměrném obchodování na účtu zákazníka. Zákazník tak zaplatí vyšší provize za uskutečnění obchodů. Přitom není rozhodující, zda je obchodování ziskové či ztrátové. Určení, zda obchodování na účtu zákazníka je možné považovat za nadměrné či nikoliv, se provádí zejména na základě dvou ukazatelů, a to obratu na účtu zákazníka a výše nákladů ve vztahu k průměrné hodnotě majetku na účtu zákazníka. Přitom je nezbytné prokázat rovněž odpovědnost obchodníka s cennými papíry za nadměrné obchodování, tzn. zda mohl intenzitu obchodování na účtu zákazníka nějakým způsobem ovlivnit.
Za nekalou obchodní praktiku je dle zákona 36/2008 Sb. považováno takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Automaticky se za nekalé praktiky označují klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky.
Nerezidenty jsou ty jednotky, jejichž ekonomický zájem je soustředěn v jiných hospodářstvích - to znamená pokud působí po delší dobu (jeden rok nebo více) v ekonomických činnostech na těchto územích (ESA95 1.30).
Úvěry v selhání, tj. úvěry v kategoriích nestandardní, pochybné a ztrátové. Dříve též ohrožené úvěry.
Nestandardní úvěry představují pohledávky, u kterých je splacení v plné výši nejisté.Tyto úvěry jsou zpravidla po splatnosti 91 až 180 dní.
"Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a tedy udržitelného neinflačního růstu ekonomiky. ČNB disponuje vysokou mírou nezávislosti na politických strukturách při plnění svých zákonem stanovených funkcí již od počátku své existence (leden 1993). Nezávislost ČNB je právně zakotvena v Zákoně o ČNB č. 6/1993. (pdf, 256 kB) Proč je nezávislost centrální banky důležitá? Nezávislost centrální banky je důležitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle, kterým je v naprosté většině případů cenová stabilita. Význam cenové stability vyplývá z empirických zkušeností z vývoje světové ekonomiky, které potvrzují, že vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj ekonomiky negativní důsledky. Ty se projevují několika kanály. Vyšší inflace je zpravidla volatilnější, což zvyšuje orientaci investorů na krátkodobé finanční investice a na zajišťování se proti inflaci na úkor dlouhodobějších, produktivních investic. Vyšší inflace je spojena s vyššími nominálními úrokovými sazbami, které stimulují příliv krátkodobého, rizikového kapitálu. Dlouhodobější vyšší inflace má za následek zafixování inflačních a depreciačních očekávání při rozhodování ekonomických subjektů. Nepředvídaná vysoká inflace způsobuje i další ekonomické distorze, např. redistribuci důchodu od věřitelů k dlužníkům, znehodnocení úspor či deformaci daňového systému, které snižují růstový potenciál ekonomiky. Význam cenové stability je pro ČR dán i normativně a exogenně - ve formě podmínky pro přijetí do eurozóny. Význam nezávislosti centrální banky vystupuje v této souvislosti do popředí především proto, že politická moc se může snažit přimět centrální banku k opatřením, která sice mohou krátkodobě vést k podpoře ekonomického růstu, ale v delším období se projeví v nežádoucím růstu inflace, zatímco růst ekonomické aktivity se vrátí na původní úroveň nebo (v důsledku zvýšené inflace) dokonce i na úroveň nižší. Dostatečná míra nezávislosti na politické moci umožňuje centrální bance těmto tlakům odolávat. V čem konkrétně spočívá nezávislost ČNB? Personální nezávislost spočívá v omezení politických tlaků při jmenování a odvolávání členů bankovní rady. Sedmičlennou bankovní radu ČNB jmenuje a odvolává prezident republiky bez asistence vlády. Zákon rovněž exaktně vymezuje důvody pro případné odvolání členů BR (neplnění zákonem stanovených podmínek pro výkon funkce, nevykonávání své funkce po dobu delší než 6 měsíců či vážné pochybení). Institucionální nezávislost spočívá v tom, že bankovní rada ČNB při plnění svých zákonem stanovených cílů a výkonu svých dalších činností nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, parlamentu, vlády či jakýchkoli jiných subjektů. Funkční nezávislost spočívá v autonomii ČNB při formulování inflačních cílů a nástrojů k jejich dosažení. Kurzový režim je sice ČNB povinna stanovovat po projednání s vládou, ale nesmí tím být ohrožen její hlavní měnový cíl. O zásadách a opatřeních měnové a fiskální politiky se ČNB a vláda vzájemně informují. Finanční nezávislost spočívá v zákazu přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. ČNB hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou, který je členěn tak, aby byly zřejmé výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz. ČNB je povinna po skončení hospodářského roku zpracovat účetní uzávěrku a nechat ji ověřit externím auditorem. Z té pak vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je překládána parlamentu. ČNB je rovněž povinna pravidelně zveřejňovat dekádní výkazy o své finanční pozici. Nezávislost a transparentnost Vysoká míra nezávislosti ČNB je doprovázena vysokou transparentností její měnové politiky. Široká veřejnost je průběžně seznamována s hlavním cílem měnové politiky ČNB i s podstatou režimu cílování inflace, jehož prostřednictvím je tento cíl naplňován. ČNB průběžně informuje veřejnost o výši inflačního cíle, o prognózách inflace a jejich rizicích i o měnověpolitických opatřeních a důvodech, které ČNB k jejich realizaci vedly. Využívá k tomu nejen pravidelné čtvrtletní Zprávy o inflaci, které jsou předkládány poslanecké sněmovně a vyvěšovány na internetové stránce ČNB, ale i prezentace v laickém a odborném tisku, přednášky, vystoupení členů BR apod. Přechodné omezení nezávislosti ČNB Původním cílem novely Zákona o ČNB z roku 2000 (č.442/2000) byla harmonizace Zákona o ČNB s legislativní úpravou postavení Evropské centrální banky. Při projednávání této novely v parlamentu však do ní byly, nad rámec harmonizačních změn, implantovány rovněž některé dodatečné úpravy, které od ledna 2001 výrazně omezovaly nezávislost ČNB. Jednalo se především o to, že: záležitosti týkající se inflačního cíle a kurzového režimu měly být konzultovány s vládou a jejich stanovení mělo být vázáno na dosažení dohody s vládou bankovní rada měla schvalovat pouze rozpočet pro činnosti spojené se zabezpečováním hlavního měnového cíle, zatímco její provozní a investiční rozpočet měla schvalovat poslanecká sněmovna parlamentu ČR Součástí novely byl i návrh na změnu mechanismu jmenování členů bankovní rady. Ty měl podle novely jmenovat prezident republiky na základě návrhu vlády. Tyto úpravy nebyly kladně přijaty velkou částí odborné veřejnosti, ani mnohými významnými mezinárodními institucemi, např. Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou komisí či Evropskou centrální bankou. Ústavním soudem byly tyto úpravy shledány jako neústavní a proto byly s účinností od 3. srpna 2001 zrušeny. Od května 2002 pak vešla v platnost další novela Zákona o ČNB (č.127/2002), která navrátila zákonnou úpravu nezávislosti ČNB do stavu před novelou z roku 2000. ČNB zůstává nezávislá na politických strukturách a odhodlána napomáhat svou měnovou politikou k zajištění udržitelného nízkoinflačního vývoje ekonomiky. "
"Nominální měnový kurz ? definujeme jako počet jednotek domácí měny, za které lze nakoupit jednotku měny zahraniční. Pokles této veličiny je označován jako nominální posílení či apreciace měny. (V režimu pevného kurzu je snížení kurzu ? označováno jako revalvace.) Nárůst této veličiny je označován jako nominální oslabení či depreciace měny. (V režimu pevného kurzu je zvýšení kurzu ? označováno jako devalvace.) Naproti tomu reálný měnový kurz Q definujeme jako podíl domácí cenové hladiny a cenové hladiny v zahraničí, kde zahraniční cenová hladina je převedena na jednotky domácí měny přes stávající nominální měnový kurz. Formálně tedy Q = P d/( ?*P z ), kde P d značí domácí a P z zahraniční cenovou hladinu. Tento kurz nám tedy říká, kolikrát více zboží a služeb lze za danou částku koupit v zahraničí (po směnění za danou cizí měnu) než na domácím trhu. V praxi jsou důležité spíše změny této hodnoty v čase než její absolutní úroveň. Nárůst Q znamená posílení či apreciaci reálného kurzu, pokles naopak jeho oslabení či depreciaci. Na rozdíl od nominálního kurzu je reálný kurz vždy ""plovoucí', a to proto, že i v režimu pevného nominálního kurzu ? může docházet k pohybu Q přes cenové hladiny. Pozn.: Reálné posílení (apreciace) znamená nárůst reálného kurzu Q, zatímco nominální posílení (apreciace) znamená pokles nominálního kurzu ?. Pro potřeby posouzení kurzových vlivů na mezinárodní obchod je vhodnější zvážit reálný kurz, nežli se soustředit pouze na kurz nominální. Pro jednoduchost si představme, že domácí cenová hladina vzroste o 10 %, cenová hladina v zahraničí se nezmění a domácí měna nominálně oslabí o 10 %. Pak bude reálný měnový kurz, tzn. poměr cen doma a v zahraničí, nezměněn, ačkoli došlo k výraznému oslabení domácí měny. Za jinak nezměněných okolností by v naší zjednodušené úvaze tedy nedošlo ke změně poptávky po dovozech v domácí ekonomice a poptávky po vývozech dané ekonomiky v zahraničí. "
"Nominální měnový kurz ? definujeme jako počet jednotek domácí měny, za které lze nakoupit jednotku měny zahraniční. Pokles této veličiny je označován jako nominální posílení či apreciace měny. (V režimu pevného kurzu je snížení kurzu ? označováno jako revalvace.) Nárůst této veličiny je označován jako nominální oslabení či depreciace měny. (V režimu pevného kurzu je zvýšení kurzu ? označováno jako devalvace.) Naproti tomu reálný měnový kurz Q definujeme jako podíl domácí cenové hladiny a cenové hladiny v zahraničí, kde zahraniční cenová hladina je převedena na jednotky domácí měny přes stávající nominální měnový kurz. Formálně tedy Q = P d/( ?*P z ), kde P d značí domácí a P z zahraniční cenovou hladinu. Tento kurz nám tedy říká, kolikrát více zboží a služeb lze za danou částku koupit v zahraničí (po směnění za danou cizí měnu) než na domácím trhu. V praxi jsou důležité spíše změny této hodnoty v čase než její absolutní úroveň. Nárůst Q znamená posílení či apreciaci reálného kurzu, pokles naopak jeho oslabení či depreciaci. Na rozdíl od nominálního kurzu je reálný kurz vždy ""plovoucí', a to proto, že i v režimu pevného nominálního kurzu ? může docházet k pohybu Q přes cenové hladiny. Pozn.: Reálné posílení (apreciace) znamená nárůst reálného kurzu Q, zatímco nominální posílení (apreciace) znamená pokles nominálního kurzu ?. Pro potřeby posouzení kurzových vlivů na mezinárodní obchod je vhodnější zvážit reálný kurz, nežli se soustředit pouze na kurz nominální. Pro jednoduchost si představme, že domácí cenová hladina vzroste o 10 %, cenová hladina v zahraničí se nezmění a domácí měna nominálně oslabí o 10 %. Pak bude reálný měnový kurz, tzn. poměr cen doma a v zahraničí, nezměněn, ačkoli došlo k výraznému oslabení domácí měny. Za jinak nezměněných okolností by v naší zjednodušené úvaze tedy nedošlo ke změně poptávky po dovozech v domácí ekonomice a poptávky po vývozech dané ekonomiky v zahraničí. "
Konstatovaná čili jmenovitá hodnota cenného papíru, kterou je nutné odlišovat od tržní hodnoty cenného papíru.
Mzdové náklady potřebné k vyrobení jednotky produkce. NJMN jsou vypočteny jako podíl nominálního objemu mezd a platů na HDP ve stálých cenách.
Nominální náklady v sektoru mezispotřeby jsou spoluurčeny cenami služeb výrobních faktorů, tedy mzdovými náklady a cenou kapitálu. Vedle těchto nákladových položek určuje náklady tzv. práci zhodnocující technologie. Tu lze chápat jako koncept podobný souhrnné produktivitě výrobních faktorů např. v Cobb-Douglesově produkční funkci.
Nominální náklady v sektoru spotřeby jsou tvořeny cenami výstupu v sektoru mezispotřeby a dovozního sektoru, protože zboží konečné spotřeby je vyráběno pomocí vstupů z těchto sektorů. Další složkou nákladů je tzv. exportně specifická technologie, která aproximuje diferenciál produktivity mezi obchodovatelným a neobchodovatelným sektorem a jeho cenový efekt, známý jako Balassa-Samuelsonův efekt.
"Všechny rezidentské sektory kromě MFI
Proces stanovený právem ES (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES), jehož podstoupení je podmínkou toho, aby úvěrová instituce nebo finanční instituce se sídlem na území jednoho členského státu EU mohla na území druhého členského státu EU realizovat právo volného pohybu služeb. Realizací práva volného pohybu služeb se v tomto případě rozumí výkon vzájemně uznávané činnosti bez založení pobočky. V rámci procesu notifikace úvěrová instituce nejprve předem oznámí orgánu dohledu domovského státu svůj záměr poskytovat na území jiného členského státu své služby a označí činnosti, které konkrétně zamýšlí provozovat, a orgán dohledu domovského státu poté o těchto skutečnostech informuje budoucí orgán dohledu hostitelského státu. Viz též jednotná bankovní licence.
Cena, za kterou lze v daném místě a v daném čase věc stejnou nebo srovnatelnou znovu pořídit jako věc stejnou nebo novou, stejného druhu a účelu. Nebere se v úvahu opotřebení nebo jiné znehodnocení věci.
"Nové dohody uzavřené v průběhu referenčního období. Novým obchodem se v úrokové statistice rozumí jakákoliv nová dohoda mezi bankou a klientem, přičemž pro vznik nového obchodu je nutné aktivní zapojení klienta do jednání. Jsou to: - všechny finanční kontrakty, které poprvé stanovují úrokovou sazbu - všechna nová jednání vztahující se k těmto existujícím kontraktům"
Jedno z opatření k nápravě. Svou povahou jde o důrazné opatření k nápravě značně omezující autonomii vůle dohlížené banky, jehož podstata spočívá v dosazení speciálního orgánu banky, tzv. nuceného správce, na kterého přechází výkon působnosti všech orgánů banky, včetně působnosti valné hromady. Úkolem nuceného správce je odstranění nedostatků v činnosti banky, které byly důvodem pro zavedení nucené správy. Nucenou správu je možné zavést pouze ve výjimečných, zákonem stanovených případech.